Númenor aneb Pýcha a pád, válka civilizací a konec Evropy

Friday, June 17, 2005

Nebojácná autorka u soudu

Oriana Fallaci, slavná italská novinářka, zvolna umírající na rakovinu, byla žalována za hanobení islámu; soud s ní měl začít 12. června. Nebudu předstírat, že o ní něco vím, takže pouze odkážu na tenhle, nebo tenhle článek. Přestože liberál ( podobně se vedlo i mnoha jiným, kteří si po zničení WTC začali uvědomovat, že na světě je i horší zlo, než pravicoví politici, křesťané a kapitalismus), už asi dva týdny po 11. září napsala nejprve dlouhý článek, později rozpracovaný do podoby nepříliš obsáhlé knížky, pojmenované "Hněv a pýcha". Jde o vášnivou kritiku politicky korektního, zahnívajícího Západu, společnosti se zjevnými sebevražednými sklony, jež nechává svoji kulturu a civilizaci padnout do prachu, skoro ochotně a bezstarostně, bez valných známek odporu proti kulturní i fyzické válce vedené ze strany obrozeného islámu. Kniha se v Evropě stala velkou senzací, dočkala se mnoha vydání a překladů a prodalo se jí na 1,5 miliónu kopií. A ovšem vzbudila mimořádné pobouření. Na autorku se snesly výtky kvůli její údajné islamofobii a xenofobii, a také, jak už bývá u otevřených kritiků islámu obvyklé, žije od té doby pod hrozbou smrti ze strany islámských radikálů (prezident Italské islámské strany dokonce napsal brožurku nazvanou "Islám trestá Orianu Fallaci", v níž jsou muslimové vyzývání, aby "šli a zemřeli s Fallaci"). Ve Francii se koalice muslimských a protirasistických skupin, včetně pokusila dosáhnout zákazu knihy anebo aspoň k ní přidat vysvětlení, že portrét islámu v ní obsažený je zavádějící. Žaloba naštěstí neuspěla. (mezi žalujícími se nacházelo i "Hnutí proti rasismu a za přátelství mezi národy", skupina, která v 90. letech dala k soudu Brigitte Bardotovou kvůli její kritice rituální porážky zvířat, a v roce 2003 za její protiislámsky zaměřenou knihu "Výkřik do ticha" ("Un Cri Dans le Silence")).

V dubnu 2004 vychází volné pokračování knihy, nazvané "Síla rozumu".

Následující výňatky jsou z článku na National Review

"Pokud jste obyvatel Západu a řeknete, že vaše civilizace je nadřazená, nejrozvinutější ze všech, jaké kdy tato planeta viděla, skončíte u kůlu. Jestli jste ovšem syn Alláhův, nebo jeden z jejich kolaborantů, a řeknete, že islám vždycky byl nadřazenou civilizací, paprskem světla....nikdo se vás ani nedotkne. Nikdo vás nezažaluje. Nikdo vás neodsoudí."
anebo, na podporu tvrzení, že současná imigrační vlna je vědomou zbraní v rukou islamistů,
V roce 1974, bývalý alžírský prezident Houari Boumedienne řekl v proslovu na půdě OSN: "Jednoho dne budou miliony lidí odcházet z jižní polokoule na severní. A nepřijdou tam jako přátelé. Neboť tam přijdou, aby ji dobyli. A oni ji dobudou, svými syny. Dělohy našich žen nám dají vítězství." Jinými slovy, říká Fallaci, čeho islámské armády nebyly schopny docílit silou během více než 1000 let, může být dosaženo za méně než století vysokou porodností. Jako důkaz cituje setkání islámských zemí, které se odehrálo v roce 1975 v Lahore (Pákistán), na němž bylo oznámen projekt proměnit příliv muslimů do Evropy v "demografickou převahu".
A ještě jedna citace:
Katolický biskup popisoval, jak během mezikonfesijního setkání v Turecku jeden respektovaný muslimský klerik řekl shromážděným: "Díky vašim demokratickým zákonům se k vám dostaneme. Díky našim islámským zákonům vás porazíme."
Zopakovala úspěch svojí předchůdkyně, když se jí podařilo jen v Itálii prodat na milión kusů. A znovu vzbudila rozhořčení muslimů. "8. dubna 2004 Adel Smith, prezident Muslimské italské unie, žaloval spisovatelku pro obhajování a šíření nenávisti proti islámu a muslimům, někdy údajně za pomoci překrucování nebo vymýšlení historických událostí" (link). Státní zástupci nejprve obvinění odmítli s poukazem na její svobodu projevu, ale v květnu tohoto roku soudce ze severoitalského Bergama, kde byla kniha publikována, rozhodl, že autorku zažaluje na základě 18 vět z knihy, které podle něj jsou "bezpochyby urážlivé vůči islámu a těm, kdo tuto víru praktikují" (link) Na blogu "Dagger in hand", kde je množství dalších informací a překladů týkajících se této záležitosti, se objevil text oněch dotyčných vět
1) během obsazení kláštera Monte Cassion v 9. století "se muslimové bavili tím, že
každou noc obětovali panenství jedné z jeptišek. Víte kde? na oltáři katedrály."

2) když Turci vedení Mehmedem II. dobyli v roce 1453 Konstantinopol, "usekávali
hlavy i nemluvňatům. A jejich hlavami zhasínali svíce."

3) "V ženě Korán vidí především dělohu k plození."

4) "Ve snu, jenž synové Alláhovi živili po dlouhá léta, snu, v němž vyhodí do povětří Giottovu Věž nebo Šikmou věž v Pise nebo kopuli sv. Petra nebo Eiffelovu věž nebo Westminsterské opatství nebo Kolínskou katedrálu a tak dále..."

5) "...halal jatka jsou barbarská", zrovna jako "šechita jatka jsou barbarská. To je, židovská verze, která se provádí stejným způsobem a sestává z proříznutí hrdla zvířete bez omráčení."

6) Francie je zemí, "kde islámský rasismus, to je nenávist k nevěřícím psům, vládne bez omezení a nikdy není postaven před soud, nikdy není potrestán. Kde muslimové otevřeně vyhlašují: "Musíme využít demokratického prostoru, jenž nám Francie nabízí, musíme využít demokracii, to je, využít ji, abychom zabrali zemi." Kde nemálo z nich dodává: "V Evropě neporozuměli dobře stanovisku nacistů. Nebo ne všichni. Měli je za nástroj vražedného šílenství, když ve skutečnosti Hitler byl velký muž."

7) Pro muslimy je "biologie nestoudná věda, protože se zabývá lidským tělem a pohlavím."

9) "....budeme se muset podrobit jařmu víry, která....namísto lásky šíří nenávist a namísto svobody otroctví."

9) "Pravice a Levice...které jsou (v Itálii) obě na straně nepřítele (islámu)."

10) požadavky islamistů, co se týče školní výuky, znamenají, že do hodin literatury "nebudeme moci zahrnout například Božskou komedii...ani Chvalozpěv tvorstva ani Posvátné hymny Alessandra Manzoniho..." atd. atd.

11) "...neuhlazené kvílení muezína..."

12) teroristické útoky poslední 20 let způsobily 6000 úmrtí "ke slávě Koránu. V poslušnosti k jho veršům."

13) "Našeho Ježíše Nazaretského... oni jej umístili do jejich Danna kde se cpe jako Trimalchión, pije jak ochlasta a nezřízeně šuká."

14) "...odpudivé, zpátečnické, tupé, feudální právo dnes najdete jedině v islámu. Je to islám."

15) infibulace je "zmrzačení, které muslimové vnucují malým dívkám, aby jim zabránili, až jednou vyrostou.. vychutnat si sexuální akt. Je to ženská kastrace, kterou muslimové praktikují ve 28 zemích islámské Afriky a kvůli níž dva milióny lidí každoročně umírá na otravu nebo ztrátu krve..."

16) Italové jsou postiženi atavistickou ztrátou hrdosti "se necítí uraženi když islámští imigranti močí na jejich monumenty nebo kálejí v sakristii jejich kostelů nebo vyhazují krucifixy z okna nemocnice."

17)"...Islám je jako rybník. A rybník je jako žlab stojaté vody.....nikdy se nevyčistí....snadno se znečistí, jako napajedlo pro málo hodnotný dobytek. Rybník nemiluje život: miluje smrt...."

18) "....navzdory masakrům, jimiž během třiceti let synové Alláhovi zkrvavili nás i sebe, je válka, kterou islám vypověděl Západu....kulturní válkou....zabíjejí nás proto, aby nás ohnuli. Zastrašit nás.....Jejich cílem není plnit hřbitovy. Nebo ničit naše mrakodrapy....Jde o zničení naší duše, našich idejí. Našich citů a našich snů. O to opět si Západ podmanit."
Robert Spencer z JihadWatch napsal na tyto body reakci, která rozhodně stojí za přečtení, stejně jako debata, která se pod článkem rozvinula. Spencer se chvíli věnuje žalující straně - a ukazuje, že Adel Smith má na poli ochrany muslimské sensitivity docela praxi. Usiloval o odstranění křížů, o nichž se vyjadřoval jako o malých mrtvolkách, z italských státních škol (uspěl s tím u lokálního soudu, ale nakonec bylo toto rozhodnutí zrušeno). Vyzval ke zničení fresky Giovanni da Modena "Poslední soud" v katedrále San Petronio v Bologni, protože na této malbě je Mohamed vyobrazen v pekle. V roce 2004 žaloval tehdejšího papeže a kardinula Ratzingera pro urážku islámu tím, že v různých spisech zmiňovali své přesvědčení o jedinečnosti a nadřazenosti křesťanství nad ostatními věroukami. A také je to zřejmě on, koho měla Fallaci na mysli, když mluví o vyhazování krucifixů. V roce 2003 prý Smith vyhodil kříž z okna pokoje nemocnice, kde se léčila jeho matka. Podle představitelů nemocnice jim řekl, že "jeho matka nezemře v pokoji, kde visí kříž". V lednu téhož roku pak v lokální televizi prohlásil, že katolická církev je "obrovskou kriminální organizací" a že papež je "šéfem této instituce, kterou já definuji jako zločinnou organizaci" (link). Za tenhle výstup byl postaven před soud a 14. června tohoto roku odsouzen za hanobení náboženství k šesti měsícům vězení, změněných na peněžitou pokutu více než 6000 euro. Snad se mu v tomto procesu stane něco podobného.

Ať už soud dopadne jakkoli - osobně jsem přesvědčen, že Oriana Fallaci nebude odsouzena -, pevně doufám, že případný rozruch okolo něj může alespoň trošku přispět k odstranění té úděsné letargie a slepoty, která, zdá se, zachvátila téměř celý Západ. Koneckonců, od toho tu novináři přece jsou.

Friday, June 10, 2005

O formálních důvodech k druhé irácké válce

Tohle téma je možná už trochu pasé, ale tak nějak si stejně pořád myslím, že stojí za to trochu ujasnit. Často se píše, že Američané šli do války proti Iráku proto, že panovaly obavy ze zbraní hromadného ničení, které Husajn údajně měl, nebo usiloval získat, a tudíž fakt, že tyto zbraně nalezeny nebyly, tedy činí z amerického podniku ilegální válku. Nejde o to, co bylo opravdovým důvodem intervence (a kdo nechce, nikdy prostě neuvěří, že válka nemusela být kvůli ropě nebo dobyvačným choutkám vládnoucí washingtonské neokonzervativní kliky), nýbrž o fakt, že hrozba Saddáma disponujícího ZHN měla být oficiálním zdůvodněním celé operace. Všechna pozdější snaha zpětně ospravedlnit agresi poukazováním na 25 milionů lidí, kteří byli bylo svobozeni od vlády surového diktátora, na to, že se před nimi otevřela možnost vybudovat moderní, demokratickou společnost, že v Iráku je spousta džihádistů, které je třeba držet co nejdál od Spojených Států atd., to všechno je odmítáno jako trapné zakrývání neoprávněnosti celé války.

Ve skutečnosti společná rezoluce nazvaná "Rezoluce z roku 2002 o autorizaci pro použití vojenských sil proti Iráku" se zmiňuje o celé řadě důvodů pro tuto operaci:

- po válce v Zálivu (1991) bránil zbrojním inspektorům v jejich snaze najít a zničit irácké ZHN a jejich vývojové kapacity, což nakonec vyvrcholilo jejich odchodem 31. října 1998

- v zákoně 105-235 veřejného práva z 14. srpna 1998 kongres dospěl k závěru, že pokračující irácké programy ZHN ohrožují životní zájmy Spojených států a mezinárodní mír a bezpečnost a vyzval prezidenta, aby podnikl patřičné kroky, v souladu s ústavou a příslušnými zákony Spojených států, a přivedl Irák do souladu s jeho mezinárodními závazky

- Irák je stálou hrozbou Spojeným státům a mezinárodnímu míru a bezpečnosti v oblasti Perského zálivu, porušuje své mezinárodní závazky, mimo jiné tím, že stále vlastní a pokračuje ve vývoji chemických a biologických zbraní a pokouší se získat nukleární zbraně

- Irácký režim krutě nakládá s vlastní populací

- odmítá propustit nebo repatriovat neirácké občany protizákonně zadržené irákem (včetně jednoho amerického občana) nebo jejich zadržení vysvětlit a ospravedlnit.

- po válce v Zálivu nevrátil naloupený kuvajtský majetek

- prokázal schopnost a ochotu použít ZHN proti cizímu i vlastnímu obyvatelstvu

- jedná se o režim nadále nepřátelský Spojeným státům, ochotný k jejich napadení, včetně pokusu o atentát na ex-prezidenta bushe v roce 1993 a mnoha tisících aktech střelby proti americkým a koaličním silám pokoušejícím se vynutit dodržení rezolucí rady bezpečnosti osn.

- v Iráku jsou přítomni členové al-Kajdy

- Irák podporuje a poskytuje útočiště dalším teroristickým organizacím, včetně těch, které ohrožují bezpečnost a životy občanů Spojených států

- jíž samotná hrozba, že irák, ochotný a připravený použít ZHN, je využije k překvapivému útoku na Spojené státy, nebo je za tímto účelem předá některé teroristické organizaci, a kterýžto útok by mohl způsobit nedozírné následky, ospravedlňuje ozbrojený zásah provedený pro vlastní ochranu.

- rezoluce Rady bezpečnosti OSN 678 (1990) zmocňuje k použití všech nezbytných prostředků k vynucení si rezoluce 660 (1990) a příslušných následných rezolucí, a k tomu, aby Irák přestal s jistými aktivitami, které ohrožují mezinárodní mír a bezpečnost, včetně vyvíjení ZHN a odmítání nebo obstrukci zbrojních inspekcí OSN v rozporu s rezolucí 687 (1991), utlačování vlastního obyvatelstva v rozporu s rezolucí 688(1991) a ohrožování svých sousedů nebo operací OSN v Iráku v rozporu s rezolucí 949(1994)

- kongres v roce 1991 autorizoval použití ozbrojených sil v souladu s rezolucí 678(1990), aby bylo byly uvedeny v platnost rezoluce Rady bezpečnosti 660, 661, 662, 664, 665, 666, 667, 669, 670, 674, 677.

- v prosinci 1991 se kongres vyjádřil ve smyslu, že "podporuje použití všech nezbytných prostředků k dosažení cílů rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 687, jež je v souladu s Rezolucí o autorizací použití vojenské síly proti Iráku", že irácký útlak vlastního civilnío obyvatelstva je porušením rezoluce Rady bezpečnosti 688 a "představuje stálou hrozbu míru, bezpečnosti a stability v regionu Perského zálivu", a že kongres "podporuje použití všech prostředků nezbytných k dosažení účelu rezoluce 688".

- zákon o osvobození Iráku z roku 1998 se vyjádřil, že by se mělo stát americkou politikou podporovat snahy o odejmutí moci současnému režimu a zasazovat se o vznik demokratické vlády, která by současný režim vystřídala

- prezident Bush se za Spojené státy zavázal, že bude "spolupracovat s OSN na řešení společné výzvy", představované Irákem, a "pracovat na nezbytných rozhodnutích", zatímco též ujasnil, že buď "budou rezoluce Rady bezpečnosti prosazeny a oprávněné požadavky míru a bezpečnosti naplněny, nebo se zákrok stane nevyhnutelným."

- Spojené státy jsou rozhodnuty pokračovat ve válce proti terorismu a pokračující irácká podpora mezinárodních teroristických skupin spolu s vývojem ZHN je v přímém rozporu s jeho závazky na základě příměří z roku 1991 a dalších rezolucí Rady bezpečnosti OSN, z čehož jasně plyne, že je v zájmu národní bezpečnosti Spojených států a v zájmu napomožení války proti terorismu, aby všechny příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN byly prosazeny, i třeba skrze použití síly, pokud to bude nutné

- prezident má zmocnění kongresu k podniknutí nezbytných operací proti mezinárodním teroristům a teroristickým organizacím, včetně těch států, organizací nebo osob, které plánovaly, schválily, provedly nebo napomohly teroristickým útokům, které se odehrály 11. září 2001, nebo takovým osobám nebo organizacím poskytly útočiště

- prezident je zmocněn ústavou podniknout takové kroky, které by odstrašily a zabránily aktům mezinárodního terorismu proti Spojeným státům

- je v zájmu národní bezpečnosti Spojených států obnovit mezinárodní mír a bezpečnost v regionu Perského zálivu


Kompletní text rezoluce

Tato rezoluce byla přijata 11. října 2002 poměrem hlasů 77/23. Pro hlasovalo 48 republikánů a 29 demokratů, proti jeden nezávislý, jeden republikán a 21 demokratů.
Kerry, Edwards, Lieberman a Clintonová hlasovali pro, Ted Kennedy proti. Podrobný rozpis hlasování naleznete zde zde.
Přehled všech rezolucí OSN je k dispozici tady.

Ve své řeči na univerzitě v Georgetownu, a zabývající se právě touto otázkou, David Horowitz uvedl, že k falešnému dojmu, že USA pochodují do války s Irákem jen kvůli ZHN, velmi přispěla snaha amerických představitelů odlehčit Tony Blairovi, jenž se pro své rozhodnutí stát po boku Spojených států v nadcházejícím konfliktu dostal pod palbu z vlastních řad. Ministr zahraničí Powell se pokusil pohnout Radu bezpečnosti, aby odhlasovala další rezoluci, když se po vypršení ultimáta předchozí rezoluce (1441) nikdo kromě USA a Británie neměl k uskutečnění hrozeb. Přitom se ovšem dopustil chyby, když vytvořil dojem, že Irák už má ZHN k dispozici. Radu to stejně nepřesvědčilo (a Francouzi mu sdělili, že by za žádných okolností nehlasovali pro rezoluci o válce) a odpůrcům války se do rukou dostala hůl, se kterou mohli po libosti bít Bushovy "jestřáby", když vyšlo najevo, že Saddám žádné zbraně hromadného ničení nevlastnil (nebo je ještě před válkou propašoval do Sýrie).

Wednesday, June 08, 2005

Pár odkazů

Arthur Chrenkoff přichází s novým vydáním "Dobrých zpráv z Afghánistánu", díl třináctý. Z velké části to jsou zprávy, které se u nás hned tak nedozvíte, už proto, že dneska se média Afghánistánu příliš nevěnují. Zřejmě je nedostatek špatných zpráv. Když už jsem u toho, o Iráku se dnes taky píše méně než dřív, příčina je asi stejná. Takže tady jsou zatím poslední "Dobré zprávy z Iráku". V obou odkazech je spousta čtení a hromada odkazů pro ty, kterým nestačí zprávy v podobě hlášení o obětech teroristické kampaně, zabitých amerických vojácích a zemi zmítané chaosem.

Co se týče situačního přehledu z fronty, zde je článek Billa Roggio o operaci Thunder, což je operace, která se má začátku zaměřit proti teroristům operujícím v Bagdádu, později pokračovat i v dalších oblastech.

Na názory Evropy zas tolik nedejte, doporučuje Izraelcům bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar v článku na Jerusalem Postu 6. června. "Evropa má ve velké oblibě appeasment, což je jeden z největších rozdílů mezi ní a USA...Evropané nechtějí problémy. Upřednostňují usmiřovací politiku." A v přílišné oblibě ani Izrael a straní Palestincům, říká Aznar. Je sympatické slyšet to takhle upřímně ze strany evropského politika. Na druhou stranu ho právě tyto "disidentské" postoje a podpora politiky USA navzdory názorům španělského obyvatelstva, stály křeslo premiéra. Pro velkou část Evropanů Američané a Izraelci stále představují největší problém současného světa.

Problém imigrace se zvolna opět dostává do popředí národní politiky, píše se v novém čísle časopisu Newsweek. Začíná to pomalu vypadat, že Bushova administrativa se nakonec neubrání a bude donucena přestat si hrát mrtvého brouka a předstírat, že žádný problém neexistuje a že je pro Ameriku vlastně dobře, že se přes v podstatě neexistující jižní hranici do země denně valí tisíce ilegálních imigrantů. Přitom se v poslední době zvyšuje podíl imigrantů, kteří nepocházejí ze západní polokoule, řada z nich ze Středního východu. To dělá z celého protiteroristického úsilí tak trochu frašku. Možná je ale i tohle součást neokonzervativního projektu demokracie pro všechny. Tohle pohrdání názory vlastního národa se už Američanům pořádně zajídá, takže se sami organizovat, když viděli, že vláda bude jen nečinně přihlížet, jak je Amerika zadupávána pod přívalem imigrantů. Projekt Minuteman slavil úspěch, navzdory Bushově nevrlému komentáři a pohrůžkám ze strany mexického prezidenta a pašeráckých gangů, a bude se opakovat v Kalifornii a na kanadské hranici. Snad se tedy teď přeci jen pohnou ledy. Bush sice v předvolební kampani slíbil, že se zasadí o amnestii ilegálů, ale nemyslím, že většina jeho voličů (včetna mnoha Hispánců) si přeje zrovna tohle, a jestli bude Bílý dům trvat na pokračování současné politiky nicnedělání, mohla by tato otázka osudově rozklížit republikánskou stranu právě v době, kdy se na obzoru rýsuje potenciálně velmi nebezpečný, oportunistický kandidát v podobě senátorky Hillary Clintonové.

Fjordman o švédském národním dnu (příspěvek k 8. červnu): levičáci pálí švédskou vlajku a demonstrují proti nacionalismu, za mezinárodní solidaritu a za zrušení národního státu. "Chceme vidět Švédsko padnout." Jinde zase demonstrovala krajní pravice, aby se neřeklo. "Demonstrujeme za ty, kdo stále věří v národ a rasu."

Abych nezapomněl, tady je pozdrav pro Roberta Spencera s přáním všeho dobrého od vyznavačů náboženství míru: "Nechť Alláh vytrhne páteř z jeho zad a roztrhne jeho mozek ve dví, ať je pak vrátí na místo a učiní to stejné, znovu a znovu."

Blýskání na lepší časy?

No, asi ne, ale doufat přece můžeme. Koneckonců, už by bylo načase, aby byl Západ alespoň trochu asertivnější.
"Geopolitický analytik" Jack Wheeler podle tohoto článku píše ve svém sloupku (dostupném je pro předplatitele, jeho stránky jsou zde), že několik členů Bushovy administrativy je nanejvýš rozčarováno přístupem prezidenta k muslimům a islámu a chtějí, aby zaujal sebevědomější postoj, charakterizovaný slovy Johna Waynea z filmu "She wore a yellow ribbon", "nikdy se neomlouvej, synu. Je to známka slabosti."

"Není jich mnoho", vysvětluje Wheeler, "ale jsou velmi otrávení a unavení z plazení se poklonkování před hadžisi (hadžísové (v orig. hadjis) je přezdívka, kterou naši vojáci dali muslimským teroristům v Iráku a jejich sympatizantům - podle muslimské poutě do Mekky, hadždže). Mezi tyto sympatizanty se teď počítají nejenom pákistánští výtržníci, ale taky Newsweek a Amnesty International.
"Čím víc jim lezeme do zadku, tím víc nás urážejí a o to méně nás respektují", řekl mijeden z nich. "Stačí se podívat na směrnice ministerstva obrany pro zacházení a prohlížení koránů zadržených. Nebudete věřit, jak nemožně jsou uctivé a opatrné jsou. No a k čemu nám to je? Jenom lži, soudní procesy a násilné protesty na oplátku."

Dokonce vrchnímu veliteli poslali i DVD kopii zmíněného filmu. A co by v budoucnu chtěli od Bushe slyšet?
Chci, aby bylo naprosto jasné, že ani tato administrativa ani americké ozbrojené síly ani americký lid nedluží žádnou omluvu ani islámskému náboženství ani jeho vyznavačům. Americký lid může být plným právem pyšný na ohledy, s jakými naše ozbrojené síly jednají s islámskými věřícími, a na skutečnost, že americká armáda není jen nejmocnější, ale též nejhumánnější bojovou silou v lidských dějinách. Jsou to naopak islámští teroristé a jejich stoupenci, kdo dluží omluvu nám za to, že proti nám vedou válku, a svým souvěrcům za to, že proti nim taktéž vedou válku.

Co se týče oněch zmíněných směrnic, v tomto článku z Washington Post se o nich dozvíte víc. Šťavnatý úryvek:
Třístránkové memorandum, datované 19 ledna 2003, říká, že se svatou knihou mohou zacházet pouze muslimští duchovní a muslimští tlumočníci, a to pouze až potom, co si navléknou čisté rukavice tak, aby to zadržovaní zřetelně viděli.

Detailní pravidla vyžadují po americkém muslimském personálu užít obou rukou, když se Koránu dotýkají, aby tak vyjádřili "respect a hlubokou úctu" a vymezují, že kvůli "kulturním asociacím s levou rukou", je pro manipulaci s knihou nutno používat především pravé ruky. S Koránem by mělo být nakládáno jako s "křehkým kouskem jemného umění", říká se v něm.

Když se objevili zprávy o nepokojích a bouřích kvůli článku v Newsweeku, který se zmínil o údajném splachování koránu na Guantanámu, ministryně Riceová hned přispěchala na pomoc nebohé znevažované knížce:

"Znevážení svatého Koránu není, nebylo a nebude Spojenými Státy tolerováno", řekla. "My ctíme posvátné knihy všech velkých světových náboženství. Neúcta k svatému Koránu je pro nám všem odporné."

Odkaz na Wheelerův článek (respektive článek ve World Net Daily) se vcelku pochopitelně objevil na Jihadwatchi, kde do následující diskuse jeden přispěvatel napsal o zajímavé zkušenosti, kterou učinil v Anglii:
"Vikrant_Camberleykar"
Dneska jsem si prohlížel JW v knihovně Rady hrabství Surrey a nějaký muslim si postěžoval knihovnici, že se dívám na urážlivé stránky. Požádala mě, abych stránky JW zavřel a už se na ně u nich nikdy nedíval...

Přesně jak říká Auster - nemůžeme se ozbrojit, protože bychom tím dávali najevo, že někomu nedůvěřujeme. S tímhle přístupem to s námi půjde rychle s kopce....pokud se neuchytí iniciativy jako ta, která je předmětem tohoto příspěvku.

Tuesday, June 07, 2005

Osudový soulad islámu a západního liberalismu

Před pár dny publikoval Frontpage zajímavý článek Lawrence Austera.
Zamýšlí se v něm nad žalostným, zbabělým a vůbec jen těžko uvěřitelným postojem USA a Západu obecně vůči islámskému triumfalismu a expanzionismu.

"Někteří poukázali na všechno to nedávné uklánění se muslimům jako na známku "dhimmitude", podrobení nemuslimů do poníženého, druhořadého postavení pod muslimskou vládou. Ale když se podívám na celkový obraz, jak jsem jej načrtl výše, říkám si, jestli je "dhimmitude" ten správný pojem. Stav "dhimmitude", jakkoli bídný, je poměrně jasný: dhimmi jsou zbaveni vší moci, jsou poražení, v podřízené pozici, a nemají jinou volbu než přijmout i příkré zacházení vyměrované jim ze strany jejich muslimských pánů. Jenomže to, co tu teď máme, je v určitém smyslu horší než "dhimmitude". Koneckonců, my jsme tady tou nejmocnější stranou. My jsme ti, kdo jako obr stojí rozkročeni nad světem. My jsme tou zemí, která si, arogantně či idealisticky, činí nárok být standardem pro všechny národy země. A přesto si, v naší výsostné pozici nesporné vojenské moci a nesnesitelné morální domýšlivosti, sami proti sobě stavíme zvrhlé dvojité standardy, v nichž odsuzujeme a trestáme jiné Zápaďany pro užití kritického jazyka o islámu (připomeňme si, že někteří Američané a Evropané již čelili soudní hrozbě kvůli kritice islámu), zatímco odměňujeme své muslimské nepřátele, kteří proti nám otevřeně vedou válku urážek a hanění a bojují za zničení naší civilizace."


A co vede k tomuto grotesknímu jednání?

"Odpověď je prostá. V obrozujícím se islámu nalezl Západ svůj osud. Islám je ne-západní náboženství usilující o porážku a konverzi ne-muslimů, zatímco liberalismus je západní ideologie usilující o toleranci a začlenění ne-zápaďanů. Oni jsou dravci, my jsme kořist. Tento soulad znamená smrt Západu, pokud z naší strany nenastane radikální procitnutí ve vztahu k skutečné povaze islámu a pokud nebudeme ochotni mu vzdorovat."


Ale je to ještě horší. Zatímco pro islám jsme těmi "druhými", kteří musí být poraženi a začleněni do domu islámu, naše kultura se všechny "jiné" snaží vidět jako lidi stejné jako my. A musí tomu tak být, protože ztratit toto přesvědčení by znamenalo ztratit vlastní, liberální identitu. Tato projekce je, píše Auster, vlastně také jakýmsi druhem imperiálního nutkání, a nikoli nesobeckou velkorysostí a tolerancí. Bohužel však právě tento postoj vede k sebevražedným dhimmi-postojům při střetu s imperialismem islámským.

Ještě na okraj oné asymetrické války "urážek a hanění" a otevřené války proti naší civilizaci, za netečného přihlížení Západu. Tak například ke konci dubna přijel za Bushem saúdský korunní princ Abdulláh, aby prodiskutovali cenu ropy, situaci na Středním východě a válku s terorismem, viz zde. Ve stejnou dobu vyšlo najevo, že nejvyšší saúdský soudce, Saleh al Luhaidan, vyzývá na tajně natočené pásce mladé Saudy, aby se zapojili do boje proti Američanům v Iráku, tady.

"Pokud někdo ví, že je schopen dostat se do Iráku, aby se mohl zapojit do boje, a pokud je jeho záměrem pozvednout slovo boží, může tak učinit." A "zákonnost jeho akcí tkví v boji proti nepříteli, jenž bojuje proti Muslimům a přišel kvůli válce."

V lednu potom vyšla zpráva Centra pro náboženskou svobodu, organizace na obranu před náboženskou perzekucí a divize Freedom house, týkající se saúdské literatury distribuované v amerických mešitách.
Abstrakt je možno přečíst tady, plnou zprávu pak zde. Ukázalo se, že studované materiály přetékaly jedem vůči kultuře a zemi, která dobrovolně přijala milióny muslimů do svého středu, poskytla jim svobodu a životní standard v případě velké většiny imigrantů nesrovnatelný s jejich domovskými zeměmi. Na oplátku žádala jediné - přijmout Ameriku za svou vlast a stát se dobrými Američany. Na oplátku za tohle všechno se saúdské publikace hemží odsudky americké demokraci (a demokracie vůbec), pohrdáním vůči křesťanství nenávistí k židům. Přitom tito radikální wahhábovci podle některých odhadů ovládají 80% amerických mešit.

Téměř totální pasivita a apatie tváří v tvář očividnému despektu k západní demokracii, k jejímu zneužívání a snaze o její podkopání, sahá smozřejmě ještě mnohem dále a hlouběji.

Můžete si o tom přečíst třeba v této knize od Rity Katz, specialistky na podvratné islamistické organizace. Stránky jí spoluzaloženého institutu najdete zde.

Na úvod

Západní civilizace, domov a rámec toho nejskvělejšího a nejkrásnějšího (musím přiznat, že v této věci nejsem nezaujatý), co kdy člověk na této planetě vytvořil, je dnes díky neuvěřitelné lehkomyslnosti a dekadenci jejích dědiců bezprostředně ohrožena zvenčí agresivní arogantní barbarskou ideologií, jíž zevnitř vydatně napomáhá, ať už vědomě nebo v bláhovém přesvědčení o prospěšnosti svých činů, valná část současné kulturní a politické elity, a to včetně mainstreamových médií. Zatímco v USA vznikla díky blogům celá nová alternativní informační síť, která rostoucímu množství čtenářu poskytuje jiný, často jim bližší pohled na současný světový konflikt, u nás jsou podobné aktivity, pokud vím, v plenkách, nebo vůbec neexistují. Jedním z záměrů tohoto blogu je proto zprostředkovat názory "druhé strany" pro ty, kdo o něm dosud neví, nemají k němu přístup nebo je pro ně z nějakého důvodu příliš nepohodlné se sběru informací osobně věnovat. Je ovšem mít stále na paměti, že je to osobní poznámkový blok (netuším, jestli se tu budou nové příspěvky objevovat opravdu každý den) a nemohu, a není to ani mým záměrem, zaručit vyváženost obsahu. A, bohužel, nemůžu ani slíbit valnou literární kvalitu, psaním se nejen neživím, ale od doby, kdy jsem, byť jen sem tam, něco skutečně napsal, už uplynulo víc vody, než bych si přál, a jsem si naprosto vědom smutné skutečnosti, že můj jazyk vydatně zdřevnatěl (blog snad tomto směru poslouží jako forma terapie). Nakonec jde ale v první řadě o informace, a v tomto směru snad blog uspěje. Bude upozorňovat na zprávy, názory, postřehy, analýzy, které se v našich masmédiích vesměs neobjevují. Nebude trpět nemocí politické správnosti, nebude se stydět uvést a hájit názory, které by někteří možná označili za xenofobní, nacionalistické, zpátečnické, nebo rasistické (oblíbená invektiva). Svými nicotnými prostředky se bude zasazovat o to, abychom se nakonec vyhnuli osudu, který nám jinak s velkou pravděpodobností hrozí - islamizaci Evropy a konečnému zániku životadárného zřídla současné globální společnosti. Snad se tomu ještě dá zabránit.